VAROVÁNÍ: Pokud nepoužíváte prohlížeč WIZZARD 3.0, blog se vám nezobrazí v oktarínové barvě!

Farmář Cohen, část druhá

13. září 2008 v 17:19 | Doktorka Šáhlá |  Zeměplocha
"Je tamten dost dobrej?"
Horda postávala na vršku hory a shlížela na údolí, kde viděla malou farmu a řeku tekoucí vedle ní.
"Počkej chvilku!" zvolal Caleb Rozparovač. "Včerejší noc jsme strávili stovky mil od nejbližšího obydleného místa, tak co tady ta farma dělá?"
"Žádný respekt k divočině," reptal Hrbatý Vinca.
Cohen se na dům zadíval.
"Byli jsme daleko od jakýchkoli domů, kontroloval jsem to," řekl.
"A kdy?"
"Včera."
"Teda, ty bastardi stavěj zatraceně rychle," poznamenal Podrs.

"No jo, pořádnou divočinu abys pohledal," pokračoval Vinca v reptání. "Už je to zastavěný všude."
"Hele, mohli bysme se rychleji rozhodnout, jestli se tam nastěhujem nebo ne?" zeptal se Podrs. "Zase potřebuju na záchod."
"Fajn, jde se na to. Civilizovaně," dodal, když se Caleb Rozparovač zlomyslně usmál a sáhl po svém meči. "Prostě je jenom vyženem."
Caleb svraštil čelo.
"A nemůžem jim aspoň useknout pár končetin?"
"Ne."
Majitel farmy, který neměl nejmenší tušení, že by ho mohli přepadnout barbaři, snídal spolu se svou rodinou. Byl to muž středního věku (ačkoli by se do něj muži středního věku vešli tři), jehož jméno bylo pan Wilkinson. Měl dvě děti a ženu a žili spolu šťastně a spokojeně.*
"Podej mi tu sůl, miláčku," řekl.
"Tady jí máš, miláčku."
Najednou se zvenku ozvalo bečení nějaké ovce.
"Co se děje?" podivil se pan Wilkinson.** "Miláčku, můžeš se jít podívat ven?
Pozn. aut.: I když záleží na tom, co si pod pojmem štěstí představíte. Pan Wilkinson byl šťastný proto, že svou ženu vídal jen při snídani a večeři a zbytek dne se mu úspěšně dařilo se jí vyhýbat.
Pozn. aut.: Wilkinsonovi pocházeli z Ankh-Morporku. Nikdy neviděli ovce nebo kozy, dokud se pan Wilkinson nepodřídil manželčině přání dostat se od města co nejdál.
"Až dojím, miláčku."
Dveře se otevřely.
"Ani jednu ruku?" ozvalo se.
"Ne."
"Jen jednu!"
"Ne."
"A co prst? Jeden, jedinej, malinkatej prstíček!"
"Ne."
Teď se dveře rozevřely dokořán a několik velmi starých mužů vešlo do kuchyně. Pan Wilkinson zamrkal. Bylo to poprvé, co spatřil někoho tak starého, jak ve vertikální poloze stojí na zemi.
Spolu s hordou do domu vstoupil velice silný zápach, jaký mohl být cítit snad jen z někoho, kdo v životě neslyšel slovo koupel.*
"Dobré ráno," pozdravil nejstarší z nich. "Chceme se sem nastěhovat."
Pan Wilkinson na něj zaraženě civěl.
"Kde máte záchod?" zahučel další. Paní Wilkinsonová ukázala na chodbu.
Chvíli bylo ticho.
Panu Wilkinsonovi se konečně podařilo nalézt svůj hlas a vytáhnout ho z temného zákoutí, ve kterém se schovával. "Ale… Tady žijeme my."
"Už ne. Teď, prosím, odejděte."
"Myslí to vážně," přidal se Caleb Rozparovač, který už v ruce třímal meč. "A jestli neuděláte to, co chce, useknem vám všecky končetiny, jednu hezky po druhé."
Rodina vyběhla ven a začala ječet.
Cohen zakašlal.
"Musel ses chovat tak necivilizovaně, Calebe?"
"Jo."
Všichni se zadívali na pana Čabajku.
"Co teď, Profi?"
* pozn. překl.: Nebo z někoho, kdo to slovo sice slyšel, ale nijak netoužil po tom zjistit, co znamená.
"Co to je?" Vinca došel ke stolu a sebral z něj vidličku.
"To je vidlička," vysvětloval Profi trpělivě. "Lidé s ní jedí."
"Jak?" Caleb se tvářil zmateně.
"Zabodneš ji do jídla… asi takhle… a pak si ji strčíš do pusy," řekl Profi.
"A k čemu to je dobrý?"
"K tomu, že nebudeš mít od jídla mastné ruce.
Členové hordy zamrkali.
"Mastné?"
"Tak to by stačilo!"
O tři hodiny později horda utíkala z domu pryč. Všichni byli zděšeni. Pan Čabajka jim vysvětlil, jak to v normálním životě chodí. Nedokázali to unést.
"Pánve! Chlív! Toustovač!" zvolal zoufale Cucák Vilda. "To není normální!"
Zastavili se u brány vedoucí ze dvora.
"Měli bysme to tu nechat shořet. Je to hotová mučírna!"
"Jo, zapal to tu," přikývl Cohen těžce. Stále se nedokázal vyrovnat ze setkání se smažící pánví.
Caleb si povzdechl. "Je to skvělý bejt zase sám sebou."
"Počkej!" vykřikl pan Čabajka.
"Bylo to strašný! Už nikdy přede mnou nevyslovujte slovo civilizace!"
"Vždyť to nebylo tak špatné," namítl pan Čabajka. "Měli byste vidět, jak to chodí v civili-"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama